Private Credit: velký trh, velké riziko
Co je private credit
Půjčka mimo banku a mimo burzu.
Private credit je úvěr domluvený přímo mezi firmou a nebankovním věřitelem, typicky fondem. Tyto úvěry se většinou dál běžně neobchodují, takže trh nemá každý den jasnou cenu. Americký private credit se už blíží 1,3 bilionu dolarů a tvoří asi 30 % dluhu firem pod investičním stupněm. Globálně je private credit kolem 3,5 bilionu dolarů aktiv pod správou.
Kde je problém
Ne v tom, že trh roste. V tom, že špatné zprávy se ukazují pozdě.
Private credit jako hodně neprůhledný segment trhu. Regulátoři otevřeně upozorňují na omezené informace o dlužnících, riziko zastaralých valuací a možnost odkládání uznání ztrát. Problém private credit tedy není jen v tom, že je velký. Problém je hlavně v tom, že potíže v něm často nejsou vidět hned.
U části těchto úvěrů se používá takzvaný PIK. To je zkratka pro situaci, kdy firma neplatí úrok průběžně v penězích, ale dluh se jí o tento úrok dál navyšuje. Jednoduše řečeno: místo aby firma opravdu posílala peníze, jen se jí zvětšuje celkový dluh. Navenek to pak může působit klidněji, než jaká je skutečnost.
To je nebezpečné hlavně proto, že problém se může nějakou dobu schovávat. Firma ještě formálně neselhala, ale její dluh mezitím roste a její situace se zhoršuje. Když se pak ukáže, že splácení nezvládá, bývá problém najednou větší, než se zdálo.
A to už je na číslech vidět. Počet případů, kdy firmy přestaly splácet, byl v private credit v roce 2025 vyšší než u jiných rizikovějších forem firemního dluhu. To se týká jak takzvaných leveraged loans, tedy úvěrů hodně zadluženým firmám, tak high-yield dluhopisů, což jsou firemní dluhopisy s vyšším úrokem, ale i vyšším rizikem.
Realita čísel
BlackRock musel po žádostech o odkup za 1,2 miliardy dolarů omezit výběry v $26mld. fondu HLEND. Blackstone zvýšil limit výběrů z 5 % na 7 % a spolu se zaměstnanci do fondu přidal přes 400 milionů dolarů, aby tlak ustál. Morgan Stanley u svého private credit fondu držel 5 % limit. Blue Owl prodal 1,4 miliardy dolarů aktiv a u jednoho fondu zastavil výběry natrvalo.
Ještě důležitější je, že banky už nejsou v klidu. JPMorgan přecenil některé úvěry private credit hráčům, hlavně s expozicí na software, a tím jim snížil dostupné financování. Deutsche Bank zároveň sama uvedla, že její private credit portfolio narostlo na téměř 26 miliard eur a že sektor vyvolává obavy, jestli byly ty půjčky dobře prověřené, a obavy z podvodů nebo zkreslených informací přes propojené protistrany. Fed navíc už dříve upozornil, že úvěry bank do private credit sice zatím nevypadají jako systémový problém, ale rostou rychle. Nezapomínejme, že neoficiální úkol Fedu není veřejnosti říkat, že je něco špatně včas.
Jak velký problém to je
Není to detail na okraji trhu. Je to velký segment, který už může dělat reálné škody.
Neveřejné úvěry už nejsou malý doplněk finančního světa. Americký trh se pohybuje zhruba kolem 1,3 bilionu dolarů, tedy přibližně tam, kde byl trh rizikových hypoték před krizí 2008. Globálně je tento trh ještě výrazně větší.
To samo o sobě neznamená, že se musí zopakovat stejný pád jako tehdy. Znamená to ale něco jiného a možná stejně nepříjemného. Když je trh takto velký a zároveň se v něm špatně poznává, kde už jsou problémy, stačí větší tlak a nervozita se začne rychle šířit dál.
V roce 2008 byl problém vidět na hypotékách domácností. Lidé přestávali splácet, banky měly špatná aktiva a trh to dřív nebo později tvrdě přecenil. Dnes je problém jinde. Peníze jsou napůjčované hlavně firmám, mimo burzu, mimo běžný dohled trhu a často i bez toho, aby bylo na první pohled jasné, jak zdravé ty firmy skutečně jsou.
Jenže, to že jsou mimo burzu neznamená, že jsou mimo burzu. Ano, je to trochu cimrmanovský obrat, ale private credit je propojený výrazně s AI sektorem. Ale hlavně nepřímo přes software a přímo přes datová centra. U softwaru je to dnes zhruba nízké až střední desítky procent portfolií podle toho, o jakém správci a jakém odhadu se bavíme. U datacenter jde o rychle rostoucí financovací kanál, který může během pár let znamenat stovky miliard dolarů. Takže ano - to propojení už je velké. A hlavní problém je, že trh není dost průhledný na to, aby šlo přesně říct, kde končí „příležitost“ a kde začíná problém.
A právě to je na tom nebezpečné. V roce 2008 byl problém obrovský, ale nakonec byl vidět. U neveřejných úvěrů může být problém dlouho schovaný. Navenek může vše působit klidně, ale uvnitř už může růst tlak, který se ukáže až ve chvíli, kdy investoři začnou chtít peníze zpět a zjistí, že cesta ven není tak snadná, jak si mysleli.
Jinými slovy: rok 2008 byl výbuch viditelného problému. Dnešní neveřejné úvěry mohou být problém, který se tváří klidně až do chvíle, kdy přestane být kam utéct.
Poznámka: Tento text je určen pouze pro informační účely a nepředstavuje investiční doporučení. Investice na finančních trzích jsou spojeny s riziky a je důležité provádět vlastní analýzy před jakýmkoliv rozhodnutím.